Ač jinak mám k alternativním přístupům vcelku pozitvní vztah, tak vysvětlení původu nemocí v povaze či určitém přístupu k životu mě dokáže akorát tak zvednout ze židle....
Dokážu přijmout teorii o tom, že způsob ventilace/neventilace a zpracování/nezpracování stresu má vliv na vznik jistých chorob (autoimunitní onemocnění= sebedestruktivní nastavení psychiky) a beru to za velmi přijatelné vysvětlení, nicméně věty typu: " exematik nezvládá svou situaci", "astmatik se bere příliš vážně" apod jsou k ničemu. Proč se u dítěte (2 letého) vyvine astma, ačkoli do té doby bylo radostné a pozitivní, a po druhém záchvatu se objeví úzkost a přecitlivělost? Podle těchto teorií, by měla být úzkost první a pak teprve astma...
No, nemá smysl to nějak rozebírat, jisté je, jak to bylo u mne a mých dětí: Kdyby byla respektována všechna pravidla prevence a správný postup očkování, moje dítě by zřejmě nikdy astma nedostalo a další autoimunitní poruchy by se neprojevily. Dál je třeba počítat s vlivem škodlivin z okolního prostředí a stravy, přetížení CNS kojenců v moderní civilizaci, nejrůznější avitaminózy (nedostatek B v půdě),které pak způsobují hromadění škodlivých látek ve tkáních, stresy v kolektivních zařízeních, stresovaní rodiče....Diagnoźa se pak vyvine podle predispozic jedince, autismus bývá častější u chlapců....
A jestli je např. u sourozenců stejný potenciál - může a nemusí, moje děti jsou každá úplně jiná a to i v projevu nemocí, jedna je po mě, druhá po otci