Zajímavý je, že předpokládáte, že z toho mám výčitky a že se tím trápím. Ale já je nemám, pro mně to je dneska něco, co mám velmi dobře zpracovaný, a přijímám, že to tak možná bylo, že jsem v mnoha ohledech dělala chyby, a co víc, vím, že je dělám i dneska, a i dokonce i s těma dnešníma chybama tak jak jsem, jsem v pořádku.
Já tenkrát, ale i dnes, dělala to nejlepší, co jsem dokázala a protože jsem to dělala s láskou, tak se tím netrápím. Hodně mi úvahy tímhle směrem daly, třeba i v tom, že některé věci dokážu přijímat jako v daných okamžicích nevyhnutelné, ale ne trvale nezvratitelné. Syn má těch obtíží víc, AS je v jeho případě jen malá část jeho obrazu, má fyziologické poškození určité části mozku... a možná proto, že ho má, má i AS, protože se mu po narození vytvořily některé objížďky, které se mu vytvořit nemusely, kdybych já byla jiná. Ale ony by se mu zase vytvořily jiné, a přinášelo by to jiná úskalí, o tom nepochybuju