Jsem na tom podobně jako uvedeném příspěvku, s tím rozdílem, že synovi je míň,žena bydlí 300 km takže že syna vidím jednou za 4-6 týdnu v podstatě na pár hodin.Protože jsem zdravotně tělesně postižen ( chodím o francouzských holích ) odmítá mně syna nechat pochovat nebo jiné činosti které bych ze synem mohl podle mého bez problému provádět jako hrát si sním na dece,nakrmit ho,eventuelně přebalit ap. Jsem si vědom,že ten kdo bude mít možnost číst tento příspěvek těžko může posoudit zda, opravněně,nebo né mi moje žena odpírá se alespoň trochu a podle mého opravněného práva a i podle mých skutečných možností se radovat a starat o našeho syna. Mohl bych tady uvádět co jsem nebo nejsem sám bez cizí pomoci schopen, ale je to velmi obtižné podle mého, aby se cizí osoba bez skušenosti,nebo praktického poznání problematiky zdravotně postížených osob.Přesto bych rád uvítal odezvy lidí,který maji v rodině nějakým spusobem zdravotně postiženého partnera a vychovávají malé dítě,nebo děti, ale protože jsem i v situaci rozvodové možnosti a praktické skušenosti jiných. Rád bych byl svému synovi byl tátou bez ohledu,že náš partnerský vztah s mou ženou je u konce.