Přidat odpověď
Proč proboha připadají zdrobněliny někomu dětinské? Mně se to líbí. Kdysi jsem byla na brigádě v samoobsluze (ještě za totáče) a tam se všichni oslovovali křestními jmény, většinou ve zdrobnělé nebo domácké podobě. Například "paní Maruško", "paní Marcelko". Mimo domov mě většinou oslovují oficiálním tvarem nebo tak, jak se nejmenuji. Doma mě říkají jako batoleti, protože jsem již třetí téhož jména v pořadí a dva různé domácké tvary se už používaly pro maminku a babičku.
Je pravda, že existuje takový zvyk, který je k Janám a Danám nespravedlivý. Protože oslovit někoho "Jano" je normální, kdežto "Anno", "Marie", "Patricie", "Vladimíro", je takové studené, neosobní.
Předchozí