Já jsem po RD dlouhodobě nezaměstnaná, resp. s příležitostnými výdělky, před RD jsem měla velmi slušný příjem a velmi slušnou pracovní pozici. S tím, že syn má poněkud nestandardní vývoj a s tím, že muž je v práci od nevidím do nevidím jako OSVČ jsou mé další možnosti profesního uplatnění v dané pozici velmi znevýhodněné. Pokoušela jsem se tak navázat v synově cca 2 a 3/4 věku, bohužel díky jeho častým nemocem jsem byla nucena i díky tlaku zaměstnavatele skončit. Nyní mě živí muž a si nijak podřízeně ani vděčně nepřipadám. Máme prostě dítě, o které se já starám a on živí rodinu, kterou já finančně obohatím o nějaký ten příležitostný výdělek. Nepřipadám si méněcenně, paradoxně tento "pocit" mi často nutí spíše okolí než muž samotný. Nemám ani pocit, že bych měla být za cokoliv vděčná, uniká mi nějak důvod, PROČ vlastně? Dítě je přece obou.