Byla jsem neuvěřitelně vděčná u prvního dítěte. Měla jsem ho s někým jiným, ale můj současný manžel pracoval, abych s ním mohla být na mateřské. Navíc kvůli tomu opustil skoro dostudovanou školu a milovanou práci, kde dělal na poloviční úvazek. Odešel do dobře placeného zaměstnání, které ho nebaví ani trochu, ale bylo to nutné, abych nemusela dát mimino do jeslí a jít do práce sama. U společného dítěte už ten vděk tak žhavý samozřejmě není a beru to jen jako dělbu práce.