mám děti tři a vždycky říkám kamarádce, která otěhotní neplánovaně potřetí, že to prostě dá - protože největší skok je z jednoho dítěte na dvě, kdy si hlavně maminka musí uvědomit, že se nemůže oběma dětem věnovat 100%

myslím, že to není úplně špatný - u nás teda syn nijak netrpěl, jednak měl už 4,5 když se dcerka narodil a díky bohu za to a druhak teda se mnou od 11 dní chodil do práce, takže nikdy jsem se mu úplně 100% nevěnovala.. ale péče měl dostatek. závislák byl jak na co, dcerka prostřední hrozně plakala, postupně se ukázalo že á adhd, bylo s ní hrozně práce, na úkor staršího syna.. ale nikdy mi to nevyčetl, třetí syn se narodil 3,5 roku od ségry a 8 let od bráchy a musím říct, že závislák z nich je nejmenší, nemusí se po mě plazit když usíná, nepotřebuje ustavičně chovat, kolikrát ani nestojí o to, abych se mu věnovala.. prostě mu podám, co potřebuje a vyžene mě..
myslím, že je dobrý, když ty děti si uvědomí že nejsou samy, syn nejstarší brzy přišel na to, že když mi pomůže třeba uklidit, s nádobím, vysát, utřít prach, tak pak až ségra spí můžu se místo úklidu věnovat jemu a u toho nejmladšího my zase přijde, že mu hodně dávají sourozenci, když mají chuť hrají si s ním a on je za to rád, má rád jejich kamarády i péči, ale děti do toho nijak nenutím - mají chuť hrají si s ním, pomáhají, ale nemusí... oba ale ví, že je to o vyjednávání a pomoci druhým, když pomůžou oni mě, mám pak víc času a energie pro ně. A o vyjednávání a kompromisech podle mě život je, ne o tom, že dostanu všechno.

neměj výčitky, na závislost jí určitě nezaděláváš, to že chvíli pofňukává, rozhodně nevede k závislosti, ty děti prostě buď mají větší měrou potřebu být závislé.. a mě teda přijde, že ti co ze začátku jsou více závislé, tak jsou potom více samostatné a to tak rychle, že se ani nenaděješ.

Nejstarší závislák moc velký nebyl, byl hlídací od půl roku, nechal si od kde koho kde co.. ale teď je hrozně citlivý, přemýšlivý.. a furt mě hodně potřebuje - je mu 10 a letos poprvé byl někde sám dýl jak přes noc, dcerka byla strašný závislák, od nikoho nic nechtěla, všechno ode mně, pořád jen plakala, křičela, brečela.. a ve čtyřech jak když utne, jezdí sama k babičce na tři dny.. kde s kýámkoliv za jakoukoliv zábavou, jako stýská se jí... ale ráda si všechno vychutná a užije
a nejmladší jsem si myslela, že je závislák a ve finále sem závislák já na něm, v létě měl čerstvě dva a byl 2x 4 dny tedy 3 noci u mých rodičů se sourozenci a jaké bylo mé překvapení, když jsem přijela, že mě vítá.. mamí obejme a zase běží si po svém

a taky si uvědom, že dcerka, už se do toho narodila, že jsou dva.. vyroste s tím, neví co to je být jeden, spíš se podkávám s tím, že spíš mají maminky výčitky, že se nevěnují tomu staršímu jako doteď.