A nevadí mu třeba jen ta blízkost?Taky jsem se s tím párkrát setkala, většinou jsem to udělala tak, že dítko šlo se mnou, nebo prostě samo na konci a já nebo druhá úča jako závěs, aby se prďola držet nemusel.Časem sami chtěli, pochopili systém, že ve dvojici si můžou povídat s kamarádem a rychleji to uteče.
Je to hodně o té hranici chodníku...vesnický děti mají velkej rozlet a pokud se dostanou málokdy do města prostě takový věci vštípený nemají, nemají jak to pochopit...
Jen ještě takový tip - před spaním čteme s naším tříapůlleťákem pohádky o dopravních značkách.Je to moc pěkně napsaný, pohádkový příběh který se vztahuje k určité značce.Od té doby si víc všímá cesty u silnice a hledá o čem jsme četli a dává to pomaličku dohromady.