Belohradsky nekde rika, ze dejiny spolecnosti, lidi zijicich pospolu, jsou dejinami a evoluci prav, od prav politickych jsme se dostali k pravum socialnim a uz se tesim na prava na ticho a cisty vzduch.

Chapu nalehavost doby, kdy vznikaly socialni strany a hnuti, co byl ale ten klicovy obrat k bolsevismu?

Jelikoz povazuju Neubauera za sveho duchovniho tatinka, tak jsem, jiste dost zjednodusene, prijala jeho filosoficky vyklad vzniku a zaniku komunismu. Komunismu jako zjeveni ducha novoveku ve spolecnosti. Toho ducha, ktery se vytrhl svym myslenim z prirody a ta se stala jen nezivou sumou mechanickych vztahu v geometrickem prostoru, spocitatelnou a predviatelnou jako masinka, ovladnutelnou, vsak my porucime vetru desti, planovatelnou, jako petiletky a ponizenou, jako zurodnene celiny.

Jenze se zacatkem minuleho stoleti a skomiranim novoveku zacala doba nova. Pomalu a nejprve jen v kuloarech se cas relativizuje, prostor pokrivuje, electron je neuchopitelny, s psychoanalyzou a chaosem v prirode i na akciovem trhu se stava svet opet zivy a nepredvidatelny, vzbuzuje respekt a pokoru, nikoli panovacnost.

Komunismus nebyl spravna myslenka provedena spatne, komunismus byl spolecenskym zjevenim sve doby, ktera prave pomiji.