Zasjaj, možná před levičáctvím je ještě křesťanství nebo jakékoliv myšlenkové hnutí, které bere v potaz, že smyslem života není možnost si zasoutěžit bez ohledu na výchozí podmínky, možná dětství...
Marx žil v době, kdy se násilná konfrontace s vlastníky jevila jako jediná možná a přesto sám o nutnosti celosvětové revoluce se zbraní v ruce zapochyboval, na to je dobrá Hrouda, já poslední dobou čtu tak Deník kocoura Modroočka nahlas. Myslím si ale, že nikdo levicově cítící neusíná s představou baretu lidových milic a samopalu.

U nás se díky tomu, jak šel život za posledních 100 let, blbě dává rovnítko mezi svobodu a pravici, komunismus a levici.

Já v té své diskusi nedokázala formulovat, to nad čím jsem primárně přemýšlela, jestli v situaci, pokud by levice neexistovala, pokud by se toho nikdy nikdo nechyt, jestli by při vyvíjejících technologiích a možnostech, byli lidi nějak sami od sebe schopni a ochotni se své části vzdát ve prospěch druhých. Jestli to, že se lítá do vesmíru může znamenat i to, že se jeden nenechá v bryndě. Já také sklouzávám k tomu, že mě chytne za srdéčko konkrétní žebráček, písnička slepého děvčátka, kocourek s prašivinou a nějaké anonymní děti s AIDS v Africe už nevidím.
No a pochopila jsem, že ta otázka byla pitomá.
Ti, co tahají nitkama mají silný pocit, že ví nejlíp, jak komu je, co kdo může a nemůže a kdo co potřebuje. (dám rád tomu, kdo se snaží, ne vyžírkům..) Oni si totiž tak drobet myslí, že ví všechno.

Stát to také nemůže vědět úplně přesně, ale je skvělé, že jsou potřeby těch, kteří nikdy nebudou velet nejen svý fabrice, ale ani své osmihodinovce u pásu, nějak formulovaný a že levice má sílu.
Jenom škoda, že v postkomunistickém světě je levice sprosté slovo a navíc u nás není levicová strana, se kterou by jeden neměl nějaký morální problém.