A co se týká toho neustálého řešení - rozhodně bych nepoužívala spojení - teď ti nemůžu už věřit, tak budu dělat ............
Kdykoli zjistím, že nesnědl svačinu, tak řeknu kupř. - co jste dělali zajímavého, že ses ke svačině nedostal - a hned se všechno dozvím. Nebo - a je, koukám, že jsi zase nepil, seš si jistý, že tě nebolí hlava? Raději se napij teď hned, chceš to, co je v lahvi a nebo si uděláš něco jinýho? A zkouším - zkus myslet na to, aby ses ve škole alespoň 1x napil, aby tě zas nebolela hlava. myslíš, že bys na to mohl víc myslet?
A nebo známky - jinou známku než jedničku poznám ihned z jeho chování, takže hned vím, že se nezadařilo. Tak sáhnu na nos a řeknu - ale, ale, dnes se nedařilo, že jo - tak mi to řekni, ať už se toho zbavíš a netrápíš se.
A ty kontroly teda nejsou prezentovány jako kontroly, protože je nespolehlivý, ale je to prostě systém práce a přípravy - je to běžné a normální a děje se to prostě pořád a je to nastavené tak, aby v tom neviděl nějakou výčitku.