Vezla jsem si takhle z Prahy koťátko (pro známé). Ani nemělo nějakou oficiální schránku, ale krabici vystlanou látkou. Vodu a svačinku jsem měla s sebou. V metru i tramvaji udesavě naříkalo, chtělo ven, když mi mohlo kusovat prsty byl klid. V autobuse za něj platit původně chtěli (telefonický dotaz), ale když řidič viděl to pidi zvíře, tak nic nechtěl. V autobuse jsem si ho vyndala na klín, pod něj tu látku (nešla pročůrat) a než jsem vyjeli z Prahy kotě spalo a spalo celou cestu. Po cestě nechtělo ani moc jíst ani pít. Dneska je z něj nádhernej velkej kocour.