No, já bych to možná trochu přirovnala k chovu psů. Když si kupuji pitbula, tak asi tak zhruba vím jaký má temperament a podle toho ho vychovávám. Když ho budu vychovávat jak nějaké gaučové plemeno, protože jsem nepoznala, že to je pitbul může se to zvrhnout a psa potom nezvládnu a může nastat nějaký malér. U těch adoptovaných dětí je potíž, že neznáme jejich kořeny. U vlastních dětí známe, takže je podle toho můžeme vychovávat. No a většinou si za partnera vybíráme partnera z podobných sociálních a myšlenkových sfér, či jak to nazvat, tak nás většinou nějaká zásadní překvapení nečekají. Možná bych se zamyslela nad tím, proč děti chci. Jsou různé motivace a pokud to člověk bere tak, že ho děti baví, že ho obohacují právě v tu chvíli, kdy jsou malé, vychovává je, zažije s nima spoustu hezkých zážitků a nečeká, že je bude mít v budoucnosti za pečovatele, tak bych do toho rizika i šla. Zkušenost s adopcí nemám, ale dost nad tím taky přemýšlím.