Jakkoli trendem je třídimenzionální vidění světa a kina i obývací pokoje jsou plné lidí s brýlemi mámení, naše životy jako by byly zcela plošné a měly jen dvě d...imenze. Ta třetí, ta, která dodává životu hloubku, chybí. Současné české společnosti prostě chybí ideál, k němuž by se mohla vztahovat.

Jedině vzdělaný a kulturní člověk je totiž schopen pochopit a připustit si, že nemá jen tolik proklamovaná lidská práva, že má také lidské povinnosti. Jedině takový člověk je schopen cítit se, a v důsledku i být občanem.

Říkám-li, že je nám zapotřebí ideálu, nemám na mysli ideál ve smyslu zneužitelného ideologického fetiše, ale ve smyslu – člověk jakožto míra věcí. Ideálem by tedy měl být myslící člověk.

Abychom ale mohli hledat paralely i východiska, musíme si pojmenovat, v čem tkví základní problém. Podle mého soudu je to rozpor mezi rozumem a citem, respektive vynášení jednoho takového fenoménu nad druhý.

Jakékoli lidské konání, jakýkoli obor lidské činnosti, ztratí-li etiku, může být jen a jen fachidiotstvím. Například taková ekonomie bez etiky zůstane jen karetní hrou, chvílemi dosti hazardní.

Aby člověk mohl být mírou věcí, musí být vzdělaný, nemůže to být rezignovaný a nečinný živočich, tvor řídící se pouze svými pudy, pasivně přihlížející sofistikované logistice vymývání mozků, tvor, kterému je možné namluvit v podstatě cokoli. To ale bez ideálu, bez ambice, bez touhy, bez činnosti, bez aktivity – nejde.

Život na téhle planetě vznikl a také se tu udržel – je tedy možné, aby člověk žil, nebyl rozmařilý, žil zodpovědně ve smyslu: Co je kolem mě a co po mě zůstane, povznesl se nad sebe sama a uvažoval o sobě jako o součásti celku.

Aby bylo jasno, vzdělání nechápu jako nutnost mít univerzitu v každé vesnici. Vzdělání je především otázkou jasně nastavených pravidel, odbornosti oborů, a v neposlední řadě také efektivity, neboť není důležité, co spolykám, ale co strávím a jaké živiny si z potravy vezmu.

Mravní obroda národa je zkrátka nevyhnutelná. Není nutné, aby se to stalo hned, ale musí se to začít dít. Nechci totiž ani domýšlet, co by se stalo, kdyby se k nějaké aktivitě vzmohli i ti nemyslící. Obávám se, že by šlo o aktivitu hrubě nesametovou.

Vladimír FranzZobrazit