Každý je jiný, takže existuje jistá možnost, že její pocity se s mými neshodují.
Ale za mě:
1) Rozhodně, za žádnou cenu, s ní v této fázi nemluvte o tom, že existuje možnost, že zemře.
2) Pořád jí kolem dokola opakujte, že to dopadne dobře, ale NECHTĚJTE dosáhnout stavu, kdy s vámi bude SOUHLASIT.
3) Vy prostě trpělivě a neúnavně opakujte, že to bude dobrý (bez nároku na to, že se musí nechat přesvědčit). A ji zase nechte pořád dokola opakovat, že je to marný.

Znám jednu holku, kterou opustil manžel, protože ona má rakovinu a nedokázala dost rychle a zjevně přistoupit na jeho přesvědčování, že to bude dobré a naděje umírá poslední. Takže podle mě je prostě důležité nalévat optimismus, ale nechtít, aby to nějak zázračně fungovalo. Když máš raka a navíc ti někdo ještě soustavně vysvětluje, že přemýšlíš špatně ("nepatřičně předjímáš", jak by řekl Kili), je to fakt dost těžký.