Víš Kuli, tak tohle třeba já vnímám úplně jinak. Nemoci k nám přicházejí jako znamení, že máme něco změnit - pokud to pochopíme a najdeme cestu sami k sobě, můžeme se vyléčit i z lékaři řečeno "nevyléčitelného".
Pokud máme zemřít, tak šanci vyléčit se vůbec nedostaneme.

Ono je to hodně složité, protože do hlavy a myšlenek druhého NIKDO nevidí. Takže i ten, kdo se zdá, jako že bojuje, může v myšlenkách být depresivní a nemít víru v sám sebe.

Hodně zajímavě o tom píše např. Hrabica v knížce "Co nám tělo říká - aneb po stopách nemocí" a nebo např. L.Hay - "Miluj svůj život".
Při čtení těchto knížek jsem tam nacházela tolik pravdy - potvrzenou ze života mého okolí, že nemám důvod tomu nevěřit.