Kuli, víš co? Já neměla problém s tím, přijmout fakt, že někdy umřu, ale prostě jsem musela vědět, že TEĎ NEUMŘU. Že není důvod, pokud budu bojovat, prostě budu žít dál - a jiná možnost v tu chvíli nebyla. Neuměla bych se smířit s tím, že možná umřu - to je v určité fázi nemoci totální blbost.
Ve chvíli, kdy si jako "nemocný" připustíš, že to nemusí dopadnout dobře a můžeš umřít - pak se nezbavíš pochybností! Ty prostě v tu chvíli musíš dojít k přesvědčení, ANO, JEDNOU UMŘU, ALE NEBUDE TO NA RAKOVINU!!!