Mám úplně stejné pocity, moje dcera je stejná. Ve škole jí učitelka miluje, říká o ní, že je to zlatíčko třídy, nejhodnější ze třídy, šikovná, hladí jí po vlasech a říká i mě, jak je neskutečně zlatá (to samé bylo ve školce s jinou učitelkou). Máme 4 děti a dcera je od malička naprostý drak, ze všech dětí neobtížněji zvladatelná. špatně zvládá emoce, když je pod tlakem, vybuchuje, vzteká se, odmlouvá, zabejčí se, nejradši by mě poslala k šípku a když po ní něco chci do očí mi řekne " ne, to neudělám ". Když pro ní přijdu do družiny, sedí vzorně u stolečku mezi nejklidnějšími holčičkami a kreslí si, zatímco děti okolo lítají a řvou. Celý den se tak úporně snaží být vzorná, že už v šatně ve škole bouchne a začně dupat nohama, skoro se válet vzteky po zemi a odmlouvat např proto, že jí nejde nandat bota a dozvěděla se, že musí jít domů sama, protože musím ještě něco zařídit.
Taky nevím co se s tím dá dělat, kde vůbec přišla na ten nápad být vzorným děťátkem pro tu autoritu, co si tím chce dokázat? Doma máme celkem liberální výchovu, k sezení s rukama za zády je nevedu, snažím se aby se nebály být samy sebou a projevovat se tak všude.