Romčo, buď ráda!

Já mám teď taky čerstvého prvňáka, a to co ty slyším už od školky. Když jsem se ptala pí ředitelky v MŠ, co ten náš loupežník, tak na mě vytřeštila oči a prý: "Co? Kubíček? To je zlatíčko!" Přitom já ho znala téměř jen jako neřízenou střelu
Občas jsem si říkala, že asi dávám do MŠ jiné dítě než to, které vyzvedávám...

Ve škole taky nezlobí, prostě vzorňák vzornej! Včera prozradil, že ho pí učka nechala hlídat na chodbě! - to jsme se svorně s manželem téměř káceli!

Doma tedy taky už nezlobí (je mu čerstvých 7let)- tedy nijak extrémě, on je totiž ten typ, co si "musí vrznout, i kdyby měl zmrznout", takže tak ho beru a už fakt nehrotím.
Jako velký klad ale hodnotím to, že se s ním dá téměř na všem domluvit - tedy dopředu mu říct co a jak a pak to funguje o dost líp....

Když byl v MŠ, bylo to horší - diskutovala jsem to s pí učkama a prý je to normální - téměř každé dítko se chová s maminkou jinak, než bez ní - ona mu dává ten pocit jistoty, takže se může chovat tak, jak to cítí + konečně může vypustit páru...