Jak před dětma, tak před našima se snažim chovat normálně, nejsem před nima smutná, chovám se normálně, to jen v duši mě to bolí a užírá.
Já doufám a chci věřit, že s tim přestane, i když nevim.
Jo, kdybych mu řekla, že neni jedinej, to bych asi nepochodila. . . ., bral by to tak, že někoho už mám. . . .