men se stává opak, a to dost často - projede mnou paralyzující pocit, že jsem někde ztratila nebo zapomněla dítě, abych si vzápětí uvedomila, že jse u babička, nebo na výletě se školkou apod. jediný štestí je, že rostou, takže to nemám tak čast jako když byly menší qa fakt se musely hlídat.