tak ranní hledání tehle drobností už mám započítaný v čase, který potřebuejem na vypracení....bez přehánění: když výjimečně nic nehledám, tak stojím u dveří, a neveřícně se opakovaně SE ZOUFALE šacuju, protože prostě NENÍ MOŹNÉ, ŽE VSŠECHNO MÁM, KDYŽ JSEM NIC CHAOTICKY POBÍHAJÍC NEHLEDALA!!! Prostě spíš veřím tomu, že něco nemám a nevím co, než abych věřila tom,u, že všechno mám bez vynaloženého úsilí.