Jo. Ta byla hodně přímá. Pár lidí ve vesnici nás taky nemuselo, ale nikdy né takhle okatě a bylo jich fakt pomálu. Prostě se s námi nebavili, tak OK. Ale většina byla přátelská. Jen i tohle je realita a nemusíme jezdit nikam daleko. Člověk nemuže čekat, že si kuli němu někdo sedne na prdel. Manžel byl ve vedoucí pozici a když mu nařidili vyházet polovinu fabriky, tak jsme fakt neměli lehké časy a měla jsem i strach. Nemužeš se pak někdy lidem divit... .

A taky myslím, že muj život je v zahraničí jiný než třeba manželuv. Teda po té, co jsem já ta co je doma. Žijeme každý v trochu jiné realitě. A myslím, že to mohu i posoudit, protože jsem byla v zahraničí i jako svobodná, bezdětná a jen pracující, i když dychtící po kultuře, zvycích a znalosti reálného života.