Přidat odpověď
JO, rozhodně, málo světla, krátkej den a hnusný počasí opravdu působí a lidem je touhle dobou hůř.
A těma AD to máš složitý, bezhlavě měnit nemá moc cenu, takže člověk hodně zvažuje poměr mezi přínosem a rizikem. Riziko je třeba to, že když pacienta převedu na jinej lék, tak ten bude fungovat ještě míň než ten původní a nějakou dobu mu teda bude hůř, než se najde něco, co funguje dobře. A tím, že se u AD dozvíš, jestli fungujou, až za poměrně dlouhou dobu, to není zas tak jednoduchý rozhodování. Bezhlavý změny AD jsem taky viděla u některých kolegů, klidně co dva týdny - ale to není dobrá volba a moje zkušenost je, že stojí za to držet se trochu zpátky. Někdy tím pacient sám i získá trochu času a příště přichází s tím - je mi furt blbě, ale už jsem asi přišel na to proč - a od toho se taky jde docela dobře odpíchnout.
Netvrdím, že neexistujou prsychiatři, kteří mají pacienty na háku. Ale podle toho, že při první známce toho, že stav mírně zakolísal (což právě zjišťovala tím dotazem - pokud by pacient řekl ne, takhle to vydržet nejde, je to větší než mírné zhoršení), okamžitě nemění léky, se to fakt říct nedá.
Předchozí