To je pravda. Já jsem si tedy studentský život a vypadnutí z domu náramě užívala, ale škola byla náročná (ale furt lepší než se vrátit domů nebo do práce ). Sem tam nějaký předmět byl pro první/druhé ročníky, ale většina kurzů byla dělaná pro všechny, od prváků až po studenty pátého-šestého ročníku. Takže když na nás nějaký pan docent na první hodině začal vykládat Aristotela starořecky, s otevřenou pusou jsme sledovali, jak starší studenti vědí, o co jde . Na druhou stranu jsme si mohli vybrat víc přednášek a seminářů a teprve později se rozhodnout, který z nich odchodíme až do konce a uděláme z něj zápočet/zkoušku. Já koza si vybrala Úvod do fenomenologie prof. Koháka, ty texty (Husserl, Heidegger - ač byly česky), to bylo na hranici mého nejusilovnějšího chápání. Když mi dal po třech měsících za seminárku výbornou, hleděla jsem na to nevěřícně až do večera Další seminárku mi ohodnotil (ne zcela férově) mnohem hůř, ale nějak jsem ty zápočty doklepala.

Nevzdávat to po dvou měsících je určitě dobrá rada