Tak já si dovolím jednu osobní zkušenost....já se chci s manželem rozvést, on je proti. Před cca půl rokem padl z jeho úst návrh, že si budeme žít každý svým životem a přitom kvůli dětem budem spolu. Podle mně to byl hned hloupý nápad, protože to chce opravdu z obou stran velkou snahu a mnohdy i sebezapření. Nicméně jsem na to "na zkoušku" kývla, vydrželo to asi týden, když jsem s přítelem šla na koncert, vrátila se o 2 minuty později, než jsem slíbila a přišly první výčitky...ale že to ještě zkusíme....manžel si někoho našel také ( i když podle mně už někoho měl, ale to není podstatné ), moc se tím netajil, v noci mu chodily SMS, odjel navečer za sportem a vrátil se až ráno atd., mlčela jsem. Potom mně jednoho dne viděl s tlf, volal mi přítel, slušně jsem hovor ukončila a dál to neřešila. Za chvilku na mně nastoupil se slovy:"To snad nemyslíš vážne??To si ho budeš brzo zvát domů nebo co??" Tak jsem mu připomněla jeho pozdní návraty, pípání zpráv pozdě v noci bez ohledu na to, že já v tom pokoji ležím nemocná s horečkou a taky jsem nic neřekla, protože jsem se přece "dohodli". Jenomže.....za to všechno můžu já, kvůli tomu, co jsem já udělala ( po spoustě let života vedle sebe jsem se rozhodla rozvést - ano, někoho jsem poznala, ale on nebyl důvod mého rozhodnutí, on byl důsledek našeho nefunkčního manželství, pouze moje rozhodnutí rozvést se urychlil ) si teď on někoho našel, protože bez lásky žít nemůže ( já jsem x let mohla...:) ). Takže závěr byl, že on tedy teď může někoho mít, ale já ne, je v tom prý velký rozdíl. A tak stagnujem, oba někoho máme, já manželovi do života nemluvím, a toleruji jeho nový vztah. On můj netoleruje, takže já ho dál držím spíš v tajnosti ( zní to hloupě, protože původně jsem manželovi všechno na rovinu řekla ), myslím, že pokud neudělám nějaký rázný krok, tak ho déle neudržím. Manžel se hodlá rozvést jen pod podmínkou, že mu nechám mladší dítě v péči, což já nechci a mám pro to vážné důvody a soudit se fakt nechci....:( Takže za mně: jde to v případě, že oba OPRAVDU chtějí a oba se OPRAVDU tolerují.....jinak je to život v přetvářce, ve lži, je to děsně vyčerpávající a nikam to nevede. Zpětně si říkám, že kdybych na to nikdy nepřistoupila a pokračovala tvrdě ve svém rozhodnutí, už jsem se mohla rozvádět a oba bychom mohli mít jednou vztah, po jakém toužíme...my se k sobě prostě nehodíme, oba to víme..... Otázkou taky je, s kým budete udržovat ten "vedlejší vztah", pokud by to bylo opravdu jen o sexu, tak by s tím neměl být problém....ale ono TO někdy může přerůst v něco víc a problém na světě je hned....

Přeji hodně štěstí při rozhodování....a klidné vánoce.....už slyším z rádia koledy....a je mi z nich docela smutno......