veroniko, jak to postupně pročítám, doporučila bych ti přečíst od Prekopové Malého tyrana. Jsou tam popsány případy, které zašly hodně daleko, a tomu je lepší předcházet než to pak řešit. Je jasné, že máme svoje děti rádi, chceme jim dělat radost atd., ale ony skutečně potřebují dostatečně pevné hranice, tím myslím, že jim velmi škodí, když je nemají. Ano, dítě má v daném okamžiku radost, že dostalo hračku, kterou chtělo, že dosáhlo svého a může usínat v křesle, že nemuselo sedět u stolu a jíst, že ty hračky nakonec za něj uklidil někdo jiný. Ale ve skutečnosti se mu tím velmi ubližuje! Pokud mělo dosud hranice rozvolněné, bude pro něj obtížné a "bolestivé" pevnější hranice akceptovat, ale věz, že je to nutné. Bez hranic není jistota a bezpečí; díte se stává manipulátorem ne proto, že by ze své podstaty chtělo, ale že musí - musí si tu volnost, na kterou není zralé, nějak kompenzovat.