U dcery to bylo prakticky tak jak píšete, začalo to v srpnu před nástupem do 1. třídy a takhle v listopadu to vyvrcholilo. Pak to prakticky skokově skončilo, resp. se to objevovalo už jen sporadicky a prakticky předvídatelně (před větší psychickou zátěží, což může být u někoho odvoz maminky do nemocnice a u jiného přesazení do jiné lavice).

Podařilo-li se noční běs zachytit v zárodku (tedy ještě než vstala z postele) tak většinou fungovalo ji v klidu znovu uložit a dál se to nerozjelo. Pokud ale vstala, tak už se mi to nepodařilo zastavit jinak, než povídáním do úplného probuzení (ani pak si ale ráno nic nepamatovala). Zpočátku nebyla schopná odpovídat, pak ano ne a nakonec z ní šlo tahat rozumy a pokud ji člověk o něco poprosil, tak ač si to nepamatovala, tak se podle toho chovala.