withep to popsala hezky.
Hračky sice udělají radost, ale je to taková laciná radost na chvilku - děti udělají "jééé", pohrají si, a pak hračka letí do kouta a je po všem.
Čím víc hraček budou dostávat, tím víc se budeš muset do budoucna otáčet, abys je vůbec něčím uspokojila, protože budou přesycené.
Také bych sázela i na jiné zdroje radosti, než materiální.

A s těmi rituály - neumím to moc popsat nebo vysvětlit, protože jsem takové věci vždycky dodržovala nějak instinktivně a automaticky - ale mohu potvrdit, že jistotu a řád děti potřebují, nemyslím nějakou drezůru, ale musí mít pevnou půdu pod nohama a musí rozumět tomu, co se kolem nich děje. Když je všechno nahodilé a chaotické, mohou z toho být úzkostné (jak s asi projevuje i u vás) a i jejich chování bude nahodilé a nevyzpytatelné.
Takže když něco řekneš, prostě na tom trvej. A dodržuj základní pravidla - usíná se v posteli v tolik a tolik hodin, jí se u stolu, uklízí se jak řekne maminka, atd.. A žádný způsob odporu netoleruj, v klidu, ale pevně, i kdyby se syn stavěl na hlavu, jeho snaha musí být marná.
A nevyhrožuj (když neuklidíš, ježíšek ti nic nepřinese), to je dětem v tu chvíli jedno, spíš jen v klidu řekni, že když hračky neuklidí, prostě mu je uklidíš ty, ale tak, že je už nenajde (do pytle a pryč z pokoje), když se o ně nechce náležitě starat. A pak to udělej a nech ho nějaký čas "vydusit" bez hraček, aby měl šanci pocítit důsledek svého chování.