no, jestli už se rozhodla...... tak asi má plán proč a co dál, nebo ne? Není v tom náááhodou nějaký jiný motiv - přítel který ji chce mít pro sebe atd? Nebo prostě může být uondaná a unavená z toho dojíždění (pokud ho předtím neznala - já jsem na SŠ dojížděla hodinu tam a hodinu zpátky a přišlo mi že vůbec nic za ten den nestíhám, vstávala jsem brzo a domů se vracela pozdě a jevilo se mi to jako "promrhaný čas", trvalo půl roku než jsem si zvykla, ale dneska na ty časy v autobuse se spolužáky ráda vzpomínám).

Nebo u vás doma to takhle jde - jen se rozmyslet že pouze něco nechci a nechat to být, nestarat se sama o to co se mnou bude?
Já bych zkusila dceři navrhnout, ať zatím dělá co může, prváky opravdu bývají nezáživné, školy bývají zmatkoidní - termíny, místa, vyučující - vše koliduje, člověk si říká jaký v tom mají bor.el - ale i to slouží věci, aby se student "vyznal v tlačenici" a právě přežil i nepříznivé podmínky. Ať si zjistí co je dál ve studijním programu, jestli škola poskytuje nějaký výměnný program/pobyt/studijní stáže na spřízněných školách v zahraničí, nebo nezávislé studentské programy které by jí na léto umožnily získání praxe v cizině atd. co by ji namotivovalo tenhle první rok přežít a aby věděla jakým směrem se chce dál dát.
Nebo, ať si tedy vytipuje jinou školu, zjistí si co se tam v tom jejím vybraném programu vyučuje a ať už "šrotí" předem aby měla náskok (načíst si literaturu, zorientovat se v pojmech a dojmech), a vytvořit si tak lepší podmínky pro nový start. A v mezidobí ji na jazykovku nejspíš ještě přijmou, bývají to soukromé instituce a za každou platící osobu jsou rádi.... pokud ji jazyky baví, ať si je vypiluje a udělá si v nich certifikát.


Naši mi v tomhle zavřeli dveře - když jsi měla možnost a nechtěla jsi, spánembohem, jdi si svou cestou (ano, taky jsem pohořela na matice, na VŠ ekonomického zaměření, takže chápu, můj průšvih byl, že jsem to dělala rovnou dálkově a tak jsem neměla přístup k těm spolustudentům a doučování a tak, je fakt že jsem se snažila proboxovat co to šlo a opakovala zkoušky jak jen to šlo a prvák jsem teda prolezla, ale pak už jsem nepřišla do druháku). Na VŠ jsem se hlásila pak ještě 2x a vyšlo to až na potřetí. Takže klasické ono "kdybych nebyla mladá a blbá..." mohla jsem školu mít dávno hotovou a nemořit se jako dospělá, na druhou stranu fakt jsem tenkrát měla motivaci hlavně být se svým přítelem (nyní manžel) tj. jít do práce a škola šla bokem.