Samozřejmě v tom hraje roli i dojíždění - jezdí asi 400 km (6 hodin)v nedělí
a ve čtvrtek zpět. Ale to předem věděla.
Přítel v tom není - s nikým nechodí.
Stará se o to co bude, ví, že nás to mrzí, jí to mrzí ještě víc, má pocit, že
zklamala, že je k ničemu. Tak jsem jí řekla, že se stávají i horší věci v životě,
a že člověk dělá i chybná rozhodnutí. Ale vadí mi, že jí první větší problém
rozhodí. Ale to je asi povahou.
Plán má - bude hledat práci a znovu si podá přihlášku jinam a zkusí přijímačky. Nebo jestli to bude možné zkusí si zjistit nějakou jazykovku, jazyky,
teda hlavně angličtina jí baví, maturovala za 1. Ještě uvažuje o tom zahraničí,
máte někdo zkušenosti s vycestováním? Jeli jste přes agenturu nebo na vlastní triko?