ty nejobyčejnější věci bývají nejtěžší..... držím ti palce v rozhodnutí vytrvat, je to ovšem někdy dost opruz pro rodiče často se těším až to moje "vychovávání" už bude mít konec. Na druhou stranu ovoce to nese, někdy mi sice přijde, že se rozčiluju 100x za den, pokud mám ale možnost porovnat chování jiných dětí v tom samém věku, jsem ráda, že s těmi mými je domluva a dohoda a fungují. Ovšem nástup mladšího do školy a pak puberta dcery mě určitě zase vyvedou z rovnováhy.....

Rituály máme, některé striktní (např. po příchodu domů se hned po vyzutí z bot a vysvléknutí z bundy si všichni MUSÍ jít umýt ruce, na tom trvám - a přestože na tom trvám od začátku, jsou děti (4 a 7) stále často schopny si jít hned hrát... ovšem stačí slovo a teda běží do koupelny). Některé méně striktní (ohledně "večerky" - někdy dělám vyjímky, obvykle o víkendu - můžou se dívat na TV déle, nebo být s námi v ložnici, někdy se zapovídáme či začteme a jindy zase není čas/nálada/elán, tak se jde spát rovnou bez povídání či čtení).
U něčeho mám postoj stálý a neměnný (mluvit se bude slušně, u jídla se bude sedět u stolu apod.), u něčeho je potřeba reagovat dle situace a momentálního poměru sil (ok, mám migrénu jako blázen, takže k večeři můžou být klidně sušenky, je mi to fuk, ovšem jinak je standard mít teplé jídlo).
No a nejvíc práce a lavírování dá udržet nějakou rovnováhu v tom, kdy má které dítě v čem přednost. To se vyvíjí postupně podle schopností dítka jak roste, a podle aktuální situace, často se to mění několikrát denně v závislosti na různých věcech. Někdy dětinky reptají, že to není "fér", ale to se taky snažím vysvětlovat, že "fér" nemusí být vždycky všechno, někdy rozhodují jiná kritéria.