Mám chlapečka taky podobného věku a musím říct, že je to hodně o povaze. To co píše Hannah o synovi, pasuje přesně na prvorozeného.
S ním se dalo úplně jinak "pracovat" a nastavení mantinelů bylo vcelku snadné. Jemu totiž vadilo, když se nemohl dívat na pohádku, když jsme nestihli přečíst pohádku apod.... On byl mírnější, hloubavější a více citlivka.

Naproti tomu jeho bráška - tomu je šumák, že se nebude dívat na pohádku, že se nebude číst pohádka, že nebude dobrota apod. Prostě on je víc "splachovací", více energický, více průbojný a více tvrdohlavý. Když není unavený, tak prostě nebude ležet, i kdyby trakaře padaly. Když ho dám do postele v době, kdy prostě ještě neusne, nevydrží ležet a poslouchat, bude vylejzat a 50 x přijde do obýváku nebo si bude potmě hrát v pokojíčku.

Nicméně, důslednost je základ, prostě nastavit si své požadavky - tak, aby to vyhovovalo hlavně mě, aby mě to neunavovalo, nevyčerpávalo a nevytáčelo - a potom nepolevovat. Bez toho to nejde.