Manžel je sobec a já bych tvrdě vyžadovala jeho oddělené spaní a ranní buzení.
A to proto, že u nás doma jsem to já, kdo vstává každý den do práce 5.30, zazvoní budík - já se snažím ho rychle zaklapnout, kluky to většinou nevzbudí ( manžel spí se mnou v ložnici, syn vedle v pokojíčku )
Potichoučku vstanu, potmě si vezmu nachystanou hromádku oblečení, zavřu potichu dveře do ložnice a pokojíčku a teprve potom se jdu vypravovat já.
Při odchodu potichu vzbudím manžela, dám pusu na čelíčko spícímu synkovi a tiše zavřu dveře....
Nechápu, co na tomhle manžel nezvládne a byla bych na něj tak protivná, že by raději v zachování "dobrých rodinných vztahů" usměrnil své vstávání sám a dobrovolně