Trochu jsem diskuzi přelétla a jsem fakt překvapená, co všechno někteří rodiče vydrží. Děti budící rodinu po čtvrté ráno...tak to si nedovedu představit, že bych na to přistoupila a s dítětem v tu dobu fakt vstala. Opakovaně bych dítě vracela do postýlky, ať si klidně řve, ale aspoň do šesti tam prostě vydrží. Já jsem asi podle mnohých zlá matka, ale s tímhle bych se nepárala. Stejně tak bych nesnesla, aby nám děti couraly do ložnice a spaly s námi v posteli. Každý má svou postel, ve které spí, hotovo, byť by to vyžadovalo hodně úmorných nocí, než by to děti opravdu pochopily, že to myslím vážně, opravdu bych jim důrazně vysvětlila, že přes tohle vlak nejede.
A co se týče manžela zakladatelky, jeho chování bych netolerovala už vůbec, tím spíš, že on už je dospělý a mohl by to narozdíl od dětí snad pochopit i po prvním vysvětlení, že takhle to tedy dělat nemůže. Když už je tak zabedněný, že k tomu závěru není schopen dospět sám, když vidí, jakou jeho návyk ráno v rodině způsobuje situaci.