Rybíz, jedno mé dítě na mě zkoušelo to samé, jen s rozdílem, že chtěla vstávat po páté. Já nejsem v tu dobu ochotná vstávat, takže dítě vrátím do postele, ono vydrží řvát a řvát, že chce vstát, já prostě nevstávám, vstanu až za hodinu. Druhý den je situace stejná, opakuje se to takhle každé ráno, ale pomalu se jeho doba probuzení prodlužuje, až nakonec dospějeme k rozumnému času, kdy se teda vstává. Teď dítě spí do půl osmé. To dítě přece nebude řvát v postýlce dvě hodiny každý den. Ono to dříve nebo později pochopí.