děti mívám zdravé, ovšem je pravda, že rýmu samu o sobě jsem nikdy nepovažovala za nemoc. pravidelně chodí plavat, ovšem ne do přetopeného bazenu, jak bývá "dobrým zvykem" bazénů v poslední, nenabaluji je jak pumpu na zimu (zrovna tento týden si mě odchytila učitelka ze školy, zdali je mi známo, jak nalehko mé děti do školy chodí oblékané), od malička dávaly přednost pobíhání před vozením v kočárku, takže jsou zvyklé na pohyb, dokud byli malí, bývaly venku v létě, v zimě, za sucha, za deště, několik hodin po hřištích nebo v lese, mají rády ovoce i zeleninu. popravdě jsou tak otužilí, že momentálně pobíhají po bytě polonahé, mezitím co já nosím dlouhé kalhoty a teplou mikinu. okno jim teď už na noc nemilosrdně zavírám, protože topení si vypnuly, zato ventilačku před spaním otevřou a než se dostanu do postele já, je kláda už po celém bytě, nejenom v jejich pokoji. nejhorší nemoc u všech tří byly neštovice a antibiotika zatím brala jenom nejstarší holka v jedenácti letech na zánět středního ucha. já jsem větší chcípák než oni, ale pravda je, že ony si ke mne do vany klidně vlezou, byť ječej, že se opařej, mezitím co já bych si k nim do vody nevlezla, protože v ledové vodě se tedy já zásadně nekoupu