Jenže on je problém v charakteru toho "zlobení". On se společensky chová celkem v normě ... pozdraví, poděkuje, neslušný není, nedělá bordel (kromě toho že se předvádí, ale ne nijak hřmotně). Ale prostě když si vezme do hlavy, že něco neudělá, trvá si na svém ... jako osel, který se zastaví a nechce se hnout ani o krok. Dcera taky občas vzdoruje, ale po chvíli uzná, že jí to za to nestojí, a podřídí se. Ale syn je schopen vzdorovat dlouho a vytrvale. Zvlášť když na něj někdo tlačí. Takže když někdo takovou zabejčenosti vidí, zákonitě to vyhodnotí jako nevychovanost/neschopnost uposlechnout.

Jenže co s tím ... s tou silou, která v tom mrněti je? Ráda bych mu rozuměla, proč prostě neudělá to, co se po něm chce, koneckonců měl by pokoj.