Chtělo by to konkrétní příklad, co "tak strašného" dítě provádí, že Ti okolí poskytuje takovou zpětnou vazbu. Takhle můžu jen obecně teoretizovat. Děti a vlastně všichni lidé, kteří trochu vybočují, to nemají lehké. Podle mě nejde jen o nadání, kdyby byl syn nadaný, ale tichý a klidný introvert, považovalo by ho okolí možná za "divného", ale do výchovy by Ti nemluvili.

Sama víš, co na syna platí. A pokud má dítě stanovené hranice, učí se nejen být respektován, ale také respektovat (to mi někdy u zastánců RaR chybí), je vše v pořádku. Jakákoli metoda, která dítě vede správným směrem je lepší než pár na zadek. Když byl syn malý, občas jsem se k plácnutí uchýlila, ale brala jsem to spíš jako selhání a "akt zoufalství" než výchovu.

Bezmyšlenkovitá, slepá poslušnost rozhodně není žádoucí výsledek výchovy. No, možná u výchovy psů, ale určitě ne výchovy dětí.

Ale počítej s tím, že když syn nebude mít štěstí na dobré a osvícené pedagogy, může narážet i ve škole.