Nemám zkušenost s dysfázií, ale s wš ano. Výhodou by podle mne mohlo být, že se nespěchá se čtením a psaním, oproti běžné škole se tyto dovednosti učí později a pomaleji - pozvolna během prvních tří let. Pokud to někomu trvá déle, moc to nevadí a dítě se aspoň nestresuje. Cizích jazyků bych se nebála, první dva roky se učí hlavně písničky a básničky, pár slov a frází, vše v pohybu a při hře, dlouho se v aj/nj nepíše ani nečte. V pohybu a hrou se učí i násobilka (s tou se oproti běžné škole začíná, tuším, o trochu dříve), později vyjmenovaná slova atd. Zaznělo tu, že výuka je hodně založená na slovu a opisování z tabule - to mi připadá zkreslené. Slovo ano - mluvené či čtené učitelem - vyprávění, příběhy. Píše se oproti běžné škole spíše málo. Hojné je ale společné recitování říkanek, v první třídě spolu s procvičováním hrubé i jemné motoriky a pravé/levé strany, časem ale i společné recitování poměrně složitých básní.
Tolik moje zkušenost. Nejlepší by asi bylo do výuky nahlédnout, ať si uděláte obrázek sami, stejně se nejspíš liší učitel od učitele. Pokud je znám učitel, domluvila bych si rozhovor přímo s ním.