A ještě mě napadá jedna věc, protože sama leta průběžně řeším, že má svá úskalí jít duchovně sama bez toho společenství, ale v čechách je situace taková, že bud se přidáš k nějakému společenství, církvi a úrověn nevalná, překoušeš, že to dogma o jediné možné cestě je téměř všude a nebo půjdeš jako solitér a budeš se v tom motat, tak trochu vymotat se z toho dá pokud jsi schopna se dejme tomu v meditaci mentálně napojovat na ty ostatní duchovní solitéry, kteří v čr jsou a hlavně jsou po celém světě a fakt makají v jeskyních a pak v klášterech kde je poněkud vyšší úroven než na setkáních v čr, kde se jeden den medituje a druhý chlastá a kámen š.ká cihlu, protože jsme přece v jednotě ... ale to ber jen jako můj názor, moji zkušenost s tím, že tedy i v těch církvích a společenstvích se najdou někdy perly. Mě je blbý to takhle hodnotit, ale když už jsem to napsala, tak to pošlu...