Teď mi přišel hezký mail:

ROZHOVOR DVOJČÁTEK V BŘÍŠKU Věříš život po porodu? Určitě.Něco po porodu musí být.Možná jsme tu právě proto,abychom se připravili na to,co bude pak. Blbost,žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat? -To přesně nevím,ale určitě tam bude více světla než tady.Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. ... -No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou to je úplně směšné! Živí nás přeci pupeční šňůra.Něco ti řeknu.Život po porodu je vyloučený-pupeční šňůra je už teď moc krátká. -Ba ne, určitě něco bude.Jen asi bude všechno trochu jinak,než jsme tady zvyklí.Tunel,na jeho konci světlo. . . -Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec,život není nic jiného než vleklá stísněnost v temnotě. -No já přesně nevím,jak to tam bude po porodu vypadat,ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. -Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? -No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli. -Tomu nevěřím.Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není. -Ale někdy,když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...