Asi jak kdo... Já se třeba k Bohu obracím neustále a cítím Jeho podporu. Ocitla jsem se v mnoha situacích, které dopadly dobře tak úžasně podivným způsobem, že to rozhodně nemohla být náhoda... A pak byla jedna těžká situace, kdy, ač jsem prosila Boha ze všech sil, mi dáno nebylo a já tu podporu necítila. Brzy se ale ukázalo, že to tak pro mě bylo dobře a že mě to v určitém ohledu zásadně ochránilo... Bůh by měl být určitě součástí našeho každodenního života - ne jen v neděli, sobotu nebo v těžkých životních situacích. V tomhle ohledu je to asi lehčí pro lidi, kteří byli ve víře vychováni, já patřila a stále jistě patřím mezi ty, kteří se to musí učit, i když do jisté míry je to vlastně hrozně přirozené - když člověk nechá Boha k sobě vstoupit (vím, že to není asi to správné slovo, protože Bůh je s námi stále, jde jen o to, vnímat Ho...).