Elíííí - kouřila jsem skoro 20 let. Naučily mě to kolegyně v mém prvním zaměstnání - na plicní onkologii
Nevidím to tak černobíle a boj proti kouření, byť je sebevíc dobře myšlený, vidím víc jako hon na čarodějnice, který má černobílou motivaci a cíl - stává se fanatickým, což v běžném smrtelníkovi nevyvolá touhu zamyslet se nad sebou, nýbrž vzdor a just.
Je to lidská potřeba potírat cosi zlého a škodlivého (kdysi toto zlo ztělesňoval ďábel, na něhož se dnes moc nevěří), a to většinou proti vůli ďáblem posedlého, co žene nekuřáky proti kuřákům (kupodivu naopak to nefunguje
).
Až se vymýtí kouření, co přijde dál? Bůček? Pivo? Maso? Smažák?