nemyslím, že bys mohla podniknout nebo vysvětlovat víc.

Hele, já našla a přivlekla kotě do domu. Nikdy jsem nebyla na nic alergická - asi tak rok předtím jsem inkasovala žihadlo od vosy a volala jsem záchranku, NIKDY MI NEBYLO TAK ZLE A NIKDY TO TAK DLOUHO NETRVALO, NEŽ PŘIJELI.

Ale žihadlo bylo do úst.

Předtím byly v rodině kočky, žihadel jsem zkasírovala mraky - na vsi

vůbec mne nenapadlo, že to má souvislost. Smrkání, kašlání, neustálá rýma, svědivé oči, pupínky na kůži, zhoršené dýchání.

Pak kotě usnulo u nás v posteli, pak odešlo a v noci jsem se začala .. dusit.

Kotě už je velký kocour, ale je to alergen. Mám ho ráda, ale kdykoliv se o mne otře, že se chce pomazlit, už mi bliká kontrolka "nebezpečí".

Naštěstí - kocour vlastně bydlí u rodičů po ostěhování, tady příležitostně "bivakuje" a ta alergie není tak zlá, chodívá se nabaštit a vyspat. Nikdo mi to nevyčítá, jídlo dostane, občas se hecnu, podrbu, ale letím se převlíknout, umýt ruce (když si po podrbání promnu oko nebo sáhnu na obličej - je malér)...

Rodiče to ale berou a respektují. Možná proto, že maminka mívala tak posledních 5 let oloupanou půlku obličeje, protože je alergické na fluor.. i na to mizivé procento v zubní pastě.
A tatínek se dusí poměrně často poté, co zkonzumuje cokoliv, co obsahuje plísně.. tj. sýry, klobásy...

TAKY TO NIKDY PŘEDTÍM NEMĚLI