Na MR v narkóze jsem teď byl starší synem (4 roky), šla jsem s ním přímo k tunelu, syn by se jinak zbláznil a zboural nemocnici, kdyby tam měl být sám. Ale bralo se úplně automaticky, že tam s ním půjdu a budu až do doby, až ho uspí. Nemusela jsem si nic vydupávat. Prostě jsem odešla, až se syn "nadýchal" a usnul. Kdy mu napichovali kanylu, nevím, ale určitě když spal, na pokoj jsem si ho přivezla spícího s kanylou v ruce.
Ale kdyby to takhle jednoduše v našem případě neprobíhalo, prostě bych neodešla, ať si je lékaž nervózní, jak chce.
Já byla v nemocnici v pěti letech sama 10 dní a dodnes si pamatuju, jak moc jsem brečela, jak moc se mi stýskalo, jak jsem dlouho nemohla rodičům odpustit, že mě tam nechali samotnou (navíc jak jsem brečela, tak mi nedovolovali návštěvy, tím pádem jsem rodiče neviděla celých těch 10 dní a naši holt respektovali nařízení lékařů a přístup ke mně si nevybojovali, no, bylo to ještě za totáče, tak je to ani nenapadlo)