Nj, někde bylo hůř, někde dobře. Ale dítě nemusí být v koncentráku, aby blbě neslo odloučení od rodičů.
Dříve to normální bylo, teď by být nemělo.

Byli jsme hospitalizovaní v synových necelých dvou, bylo to akutně. Kdybych nebyla hysterická, musel by tam být sám. Řekli mi jen stroze: Takže zatím nashle, než mu přivezete další věci, to bude stačit zítra. Já se nezmohla na odpor, já jenom tiše a mohutně brečela. Oni trvali na tom, že není místo pro doprovod. Pak přišla nějaká sestra a šeptala, že na nadstandardu poslendí místo je. Kdybych nebyla hysterická, musel by tam být sám, a když jsem tam viděla ty apatické děti, omámené léky, aby neřvaly, v postýlkách, roční, i míň, i víc, jak jenom už unavené vybrečené někdy fňukly, bylo mi hrozně, že by tohle i můj syn musel zažít. Byly samy v postýlce CELÝ DEN mimo krmení.