S dovolením přidám své zážitky, které jsou velmi blízké tomu, co tu popisovala manželka. Byl jsem jednou v dětské ozdravovně v Kynžvartě a dvakrát v Počátkách. Nevím, jak vypadá koncentrák, to je drsné přirovnání, ale to co jsem prožil v obou destinacích byl skutečně hnus. Po příjezdu zabavení hodinek a kalendářů. Hračky zabavili a rozdali mezi méněmajetné spolupacienty tmavé pleti. Nikdo nám nesdělil, na jak dlouho tam budeme. Vojenský režim. Neskutečná buzerace, sprosté nadávání a ponižování ze strany personálu. Jednu z těch gestapaček si pamatuju dodnes, taková velmi pohledná, dlouhovlasá holka, jmenovala se Květa. Té už opravdu scházela jen ta uniforma s hákenkrajcem na rukávu. Běžné byly prohlídky i toho minima osobních věcí, co nám ponechali. Cenzura korespondence, směla se psát jen kladná hodnocení, jakmile někdo vyjádřil jakoukoli nespokojenost, musel dopis přepsat. Stejně tak nám namátkově cenzurovali i korespondenci příchozí. Zákaz zasílání sladkostí. Cenzura obsahu příchozích balíků, pokud se v nich objevily sladskosti, byly rozdány ostatním dětem, příjemce za trest nedostal NIC! Naprosté přehlížení šikany, a to i tak zjevné, že některé děti měly permanentně monokly a modřiny. Pokud se šikanovaných někdo zastal, byl šikanujícím nahlášen, dostal taky nakládačku, aby příště neobtěžoval. Šikanující byly okatě personálem protěžováni. Vycházky ven byly pouze, když si personál potřeboval nakoupit, vycházka ve štrůdlu do inverzí zamořených a zakouřených Počátek, dvacet minut počkat před sámoškou a řeznictvím a zase ve štrůdlu zpět. Nejhorší zážitky z dětství.