„Jednoho krásného dne – bývá krásný ten den, který přichází nejvýš za několik let, ale přijde určitě – to pomalé přetváření bolesti, jež je ospravedlněno časem, je dokončeno. Bolest už není bolestí, nýbrž něčím jiným, před čím je údiv na rozpacích, zárověň se však zvláštním pocitem blaženosti realizuje první fáze příslibu daného těm, kteří v nejhlubším nitru své bytosti prožili odloučení. „Blahoslavení, kteří pláčí, neboť budou potěšeni.“ Náš nejvzácnější majetek pak jsou slzy, jež pramení z čisté a nezadatelné jistoty, že jsme milovali. Mohli bychom žehnat každou, která nám byla dána. Už to není bolest a ještě to není radost, ale už je to tajmená jistota lásky, o níž se stejnou jistotou víme, že jejímu království nebude konce.“ ( Bůh je, já jsem ho potkal,André Frossard - z kapitoly o smrti jeho dětí) Myslím na Vás.