libiku, přemejšlím... tuhle jsem se bavila se svou dcerou. jsem jí povídala, jak kdysi moje máma říkala, že vždycky chtěla, abychom jednou byly "kamarádky". a že si myslím, že to teda až tak nejde, že ji potřebuju jako mámu. dcera mi úplně rozuměla - že kamarádky máme jako kamarádky a máma je máma - obojí důležité, ale jiné...
jako chápu, že bys ráda se svou dcerou byla časteji a tak... ale vynutit se to nedá...
teď mám s mámou takový období, že vnímám, že už jsem tu víc já pro ni než naopak, zvykám si na to...